Co je diabetes

Diabetes mellitus, nazývaný též zkráceně diabetes či cukrovka, je onemocnění, při kterém lidský organismus není schopen udržet koncentraci krevního cukru (glukózy) v krvi v normálních mezích. Výsledkem je vyšší koncentrace glukózy v krvi, jelikož tělo má málo inzulínu, který snižuje hladinu cukru v krvi. Pokud tento stav trvá neléčen nebo léčen nedostatečně řadu let, může vést k poškození některých tkání.

Rozlišujeme dva typy diabetu:

  • Diabetes mellitus 1. typu - úplný nedostatek inzulínu, pacient je závislý na léčbě inzulínem
  • Diabetes mellitus 2. typu - relativní nedostatek inzulínu, snížená citlivost tkání na inzulín vlivem nadbytku tuku a nedostatku pohybu; pacient je léčen dietou a tabletovými léky (tzv. perorální antidiabetika), v případě, že to nestačí, může být v léčbě použit i inzulín.

Častějším typem diabetu je diabetes mellitus 2. typu, který souvisí se správným životním stylem. Tento typ diabetu, který je považován za civilizační chorobu a je v současné době velmi rozšířen. V České republice se s tímto onemocněním léčí přibližně 800 tisíc pacientů.

Proč je diabetes nebezpečný?

Glukóza má schopnost vázat se na některé tělesné struktury a tato vazba je pro tyto části organismu destruktivní. Proces ve velmi malé míře a tedy bez následků  probíhá i při normální hladině koncentrace glukózy v krvi. Jiná je ovšem situace, kdy koncentrace glukózy v organismu významně stoupne, neboť stoupne i četnost těchto „destruktivních“ procesů. Pokud je koncentrace glukózy v krvi (glykémie) vysoká a trvá dlouhou dobu, reparační schopnosti organismu nejsou již schopny případným poškozením zabránit. Při mnohaletém působení vysoké koncentrace glukózy na organismus tak může dojít k trvalému poškození některých orgánů, především očí, ledvin, periferních nervů  a cév.

Velmi záludný je fakt, že hyperglykémie nebolí a pro mnoho pacientů platí: „co nebolí, není třeba léčit“. Jedná se však o zásadní omyl, neboť vysoká hodnota glykémie má na tělo z dlouhodobého hlediska negativní vliv. V rámci tohoto vlivu pro zjednodušení oddělujeme dvě formy handicapu. Prvním z nich jsou tzv. specifické komplikace diabetu, jejichž vznik je úzce spojen s hyperglykémií a tedy diabetem. Druhým z nich jsou problémy kardiovaskulární, neboť hyperglykémie výrazně urychluje aterosklerózu a tak postihuje kardiovaskulární aparát, tedy cévy a následně srdce.

Komplikace diabetu

Dlouhodobé komplikace diabetu jsou výsledkem déletrvajícího působení (řádově roky) vysoké koncentrace krevní glukózy (hyperglykémie) na tkáně a jsou zásadním nebezpečím spojeným s diabetem. Během tohoto působení dochází k navazování glukózy na některé stavební části specifických tělesných tkání. Výsledkem je jejich poškození, které posléze může vést ke zhoršení či úplné ztrátě funkce některých orgánů.

Jsou to: 

  • oční postižení (diabetická retinopatie): podstatou je poškození drobných cév oční sítnice, v těžkých případech může nastat krvácení do sítnice a sklivce. Pokročilé změny mohou vést až k úplné slepotě. Diabetes je celosvětově zodpovědný za největší procento nevidomých pacientů.
  • neurologické postižení (diabetická polyneuropatie): dochází k poškození nervových vláken, zejména periferních nervů, což po delší době může vést ke ztrátě kožní citlivosti, poruše inervace vnitřních orgánů, ale i k velmi nepříjemným bolestivým projevům (pálení, brnění končetin).
  • poškození ledvin (diabetická nefropatie): výsledkem poškození struktur filtrační membrány ledvin je její zvýšená prostupnost pro bílkoviny a postupné zhoršování ledvinných funkcí, které mohou vyústit až v ledvinové selhání a nutnost doživotní pravidelné hemodialýzy (čistění krve pomocí přístrojů v nemocničním zařízení) či transplantaci ledvin.
  • poškození srdce a cév: ischemická choroba neboli nedokrevnost je onemocnění způsobené aterosklerózou (lidově též kornatěním) cév. Aterosklerózou rozumíme ukládání tuku a vaziva ve stěně cév, způsobující postupné zužování jejich průsvitu. Jejím nejnebezpečnějším projevem je zúžení cév zásobujících srdeční sval, které může vést k infarktu myokardu. Postiženy ale mohou být i cévy zásobující mozek či cévy dolních končetin. Vysoká glykémie významně urychluje proces aterosklerózy a diabetik tedy má podstatně vyšší riziko některého s ní spojených onemocnění než „nediabetik“.

Lze diabetes léčit?

Ano, lze. Podstatou léčby diabetu 2. typu je především změna životního stylu směrem k větší fyzické aktivitě a zlepšení dietních návyků vedoucích postupně ke snížení hmotnosti. V léčbě diabetu též pomáhá celá řada léků, které snižují koncentraci glukózy v krvi.

Přestože jsme uvedli celou řadu potíží, ke kterým diabetes může vést, není třeba při jeho diagnóze propadat panice. Je-li diabetes správně léčen, je riziko, že se uvedené komplikace objeví, velmi malé. Je však třeba důsledně plnit pokyny lékaře a dietní sestry a začít s léčbou co nejrychleji.

Jak se kontroluje správnost léčby?

Při pravidelných kontrolách lékaře, které by měly být minimálně 2x ročně, je z krve stanoven parametr HbA1c, známý též jako glykovaný hemoglobin nebo též dlouhý cukr. Z jeho hodnoty lze odvodit, jaká byla průměrná hodnota glykémie v posledních 3 měsících. Je-li naměřená hodnota v mezích normy, je léčba správná, není-li, je třeba léčbu změnit.

U zdravého člověka mají být hodnoty HbA1C mezi 20–42 mmol/mol. U diabetického pacienta se rozlišují 3 hladiny HbA1C, které vyjadřují stupeň kompenzace cukrovky:

Hodnota do  42 mmol/mol - výborná 
Hodnota 42 – 53 mmol/mol - uspokojivá
Hodnota nad 53 mmol/mol - neuspokojivá

Součásti sledování pacienta s diabetem jsou i pravidelná vyšetření očního pozadí a ledvin, která by měla proběhnout alespoň jedenkrát ročně. Tato vyšetření ukážou, zda již diabetes nějakým způsobem nepoškodil příslušné tkáně. V případě, že ano, je potřeba učinit některé preventivní či léčebné kroky.

 

Vytisknout